Informace

Příměstský cyklotábor I. turnus 29.6. - 3.7.2020

Reportáž z jednotlivých dní + fotky z průběhu tábora ....




REPORTÁŽ

 
DEN 1 - 29. 6. 2020
 
Tak nám to začalo, tedy vlastně nezačalo. První den se všichni účastníci těšili, jak se konečně po zvláštních uplynulých měsících setkají na tradiční akci, od které všichni ví, co mohou očekávat a věřili jsme, že se po prosluněném a tropickém víkendu vydáme vstříc novým dobrodružstvím. Počasí nám ale plány důkladně překazilo. On je vlastně celý rok 2020 od začátku takový nepovedený a IT odborníci z celého světa si lámou hlavu, jak ho celý od 1. ledna znovu "nainstalovat"
 
Takže zítra začínáme naostro. Tedy ten kdo pod cyklistické kalhoty nosí spodní prádlo, může si je samozřejmě vzít i zítra, na mysli máme samozřejmě táborový program !!! 
 
DEN 2 - 30. 6. 2020
 
Nejprve si v tom uděláme pořádek. První den tábora je ve skutečnosti druhým dnem a zároveň posledním dnem měsíce června – to jen pro pořádek, kdyby to nebylo někomu jasné. Ranní setkání všech účastníků na začátku cyklostezky v Horním parku proběhlo bez problémů, nebyly ani žádné slzičky (u dětí opravdové, u rodičů slzy štěstí ….  nic takového se nekonalo, tedy až na jednu výjimku). Po obdržení základních pokynů a reflexních vest jsme vyjeli parkem na sever po cyklostezce. Ta sice díky kvalitně propojené znojemské síti cyklostezek po několika stech metrech končí, ale my ne. Přes lávku k Nové nemocnici, Městský lesík a kvůli předešlým dešťům trošku zarostlou cestou jsme dojeli na část znojemského obchvatu, který již roky využíváme ke zcela jiným účelům, než pro který byl vyprojektován. Uskutečnili jsme několik soutěží, zkontrolovali stav kol a pánové z dopravní policie ČR nám přijeli změřit rychlost. Nikdo z cyklistů maximální rychlost na pozemní komunikaci 90 km/hod. nepřekročil, takže to tentokrát zůstalo bez pokuty a bez bodů (což ocenili někteří vedoucí, kteří už jich na svém kontě rozhodně nemají 12 😊). Také jsme se nasvačili, odskočili, zdesinfikovali ruce, někteří znovu odskočili, znovu použili desinfekci…..a nachýlil se čas oběda. Mezi zahrádkami a potom cestou podél Dobšického potoka jsme projeli dvěma tunely pod „rychlodráhou“ na Brno. Jestli průjezd tunelem je to „tunelování“, o kterém se občas píše v médiích, tak to by nám docela šlo – nikdo s ním neměl problém. Do Dobšické Restaurace Na Selské jsme dojeli na čas a ve 13:00 hodin už se po umytí rukou servírovala polévka, hlavní chod a kofola. Kupodivu se v jídle tentokrát nikdo nevrtal a vracely se prakticky prázdné talíře. Po obědě následovalo krátké osvěžení v řece Dyji (děti jsme tam pustili bez obav, protože kachny měly vodu pouze po pás), zamávali jsme projíždějícím vodákům, vylovili jednu botu a následoval krátký přesun sklepní uličkou do firmy FCC. Dovnitř areálu sice nemáme z důvodu platných omezení přístup, přišli jsme tak o prohlídku třídírny odpadů, odtažených vozidel a spousty dalších zajímavostí a neopakovatelného zápachu, ale u vstupu nás alespoň jako každý rok všechny dohromady zvážili. Odhadovaná celková hmotnost pak byla předmětem soutěže mezi dětmi. Tu vyhrál tipující s 1.600 kg, ale odměněni pexesem byli i dva nejmladší účastníci, kteří odhadli, že vážíme dohromady i s koly 15 respektive 25 kg. Plánovaná návštěva výrobny betonu byla z důvodu pracovní zaneprázdněnosti průvodce zrušena, tak jsme se přesunuli na okraj Dobšic, kde je u cyklostezky vybudováno hřiště s různými přístroji na venkovní posilování a hlavně je tam kuriozita – vojenský bunkr (zvaný ŘOPík)  na kterém je umístěna nejnižší rozhledna v celé naší Galaxii – a proto jsme se na ní museli vyfotit. Po druhé svačince jsme už museli vyrazit k Vídeňské ulici a od Louckého kláštera jsme vystoupali po cyklostezce parkem na místo srazu. Krásné počasí, žádný vážný úraz, žádný defekt a najetých cca 20 km. Takže zítra všichni s dobrou náladou a ti co slíbili vzít na večerní posezení hudební nástroj, tak si ho nabalte raději už večer (zejména piano, klavír, harfa...), aby jste se ráno nezdržovali.
 
 
DEN 3 - 1. 7. 2020

Pokud si někdo myslel, že dnes, kdy nocujeme v obci Havraníky na hranici NP Podyjí bez připojení k internetu, se článku nedočká, tak se hluboce mýlil … tady je. Čekal nás další tropický den – hned na startu jsme děti rozdělili postaru na ty menší a na ty větší (po novu na ty dobré a na ty o něco lepší). Ti druzí vyrazili po cyklostezce severním směrem kolem lázní, zatímco ti mladší se vydali opačným směrem na Nový Šaldorf. Cíl jsme měli ale všichni stejný. Mladší se vyhnuli Kraví hoře a pokračovali přes Konice, kde byla na dětském hřišti dopolední svačinka. Přes Popice a Havraníky pak pokračovali s jedním defektem (důvodem bylo nesprávné nahuštění kola jednoho z praktikantů) na oběd do Hotelu Happy Star v Hnanicích. Ti starší, aby si nemohli stěžovat, že se na cyklistickém táboře málo jezdí, si to dnes namířili nejprve Gránickým údolím. Zastavili jsme u chaloupky s Karkulkou, abychom zjistili, zda je všechno, jak má být, tzn. že v posteli leží vlk v čepečku a u něj stojí karkulka s plným košíčkem. Kdyby se v posteli například místo vlka válela Karkulka, tak bychom to museli nahlásit, protože takhle to v pohádce rozhodně nebylo. Z Gránického údolí jsme zhruba v polovině odbočili vlevo na Šafářku a lesem přes bývalou vojenskou střelnici u Mašovic zastavili také na dopolední svačinku, tentokrát v hospůdce u Rybníka v Podmolí. Někteří dali navrch i nanuk a za chvíli jsme pokračovali národním parkem směr vinice Šobes. Po zaslouženém sjezdu a přejezdu přes lanový most přes řeku Volhu, Dunaj, Labe, Odru, Dyji *) nehodící se škrtněte – následoval krátký výjezd a poté už to byl jen kousek k hotelu Happy Star, kde jsme měli oběd.  I dnešní volba jídelníčku byla trefa do černého – po umytí rukou a vyčůrání následovala knedlíčková polévka, řízek s bramborem a kofola. Do většiny dětí vše zahučelo jak do bezedné studny a po krátkém vytrávení jsme se přemístili do místního bazénu s vířivkou. Teplota vody 28oC a vzduch 31oC byla pravým balzámem pro unavené cyklisty. Zlatým hřebem programu byla vířivka s teplotou 34oC a v ní tradiční společné foto se šampaňským. Tentokrát chyběl Adam G., jehož maminka pracuje v jednom nejmenovaném vinařství začínající na písmenko z konce abecedy, který by nás určitě poučil, že rychlé špunty sycené oxidem uhličitým s jahodovou příchutí nelze považovat za šampaňské, nám to ale ani tentokrát nevadilo a na chvíli jsme se cítili jako na dovolené v Karibiku. Každá legrace jednou končí, takže jsme se po 1,5hodinovém koupání osušili, převlékli a hurá na kola. Ti dobří to vzali nejkratší cestou do Havraníků, kde se ubytovali v centru NP Podyjí a kde strávíme dnešní noc. Ti o něco lepší to vzali oklikou přes kultovní místo Heiligen Stein (Svatý kámen), které leží kousek za hranicemi v Rakousku. Dnešní den se tak stal dnem mezinárodním a navštívili jsme území hned dvou států. Po konzumaci odpolední svačinky jsme pokračovali po hraniční cestě mezi vinohrady a přes Šatov dojeli do cílového místa dnešního dne do Havraníků. Zde se tak obě skupinky znovu spojily, ale den tím nekončil. Po uložení kol a povlečení postelí následovalo občerstvení a pak už všechny čekaly nikoli postýlky, ale soutěže! Děti je třeba něco naučit a unavit. Čekaly je tak 4 připravená stanoviště  - hod granátem, zdravověda – tentokrát nikoli pouze odborný několika lety vypilovaný výklad Čestmíra, ale tentokrát jsme měli skutečného lékaře – kvůli GDPR neprozradím jméno – však se mrkněte na fotky. Potom následovala večere, s láskou připravená vedoucími a  večer následoval ohýnek s opékáním …. to ale až po dopsání tohoto článku…. a pro ty, co si zapisují kilometry, tak ti o něco lepší najeli 35 km, ti co jsou jen "dobří", tak o něco méně.

Zítra ráno budíček v 8:00, nasnídat a hurá na kola….

 
 
DEN 4 - 2. 7. 2020
 

Pár informací ze včerejšího večera – posezení u táboráku nakonec dopadlo dobře, spadlo jen pár kapek, takže jsme stihli asi 2 hodinky po večeři ještě opéct špekáčky, posedět u ohýnku, umýt se a jít spát. Dva nejmladší Honzíkové, kteří mají dohromady skoro 11 let se sice v průběhu večera občas ptali, kdy už zavoláme mamince, aby si pro ně přijela, a že oni tam s námi rozhodně spát nebudou, ale nakonec při pohádce vedoucího Marka usnuli oba v jedné postýlce a spali až do rána, stejně jako ostatní.

Čtvrteční ráno většinu z nás probudil v 6:00 hlasitý zvuk zvonu z místního kostela, který se nachází cca 30 metrů od budovy, ve které jsme spali. My, co víme, že zážitek nemusí být vždy pozitivní, hlavně že je silný, jsme si tak z Havraníků odvezli vzpomínku, na kterou dlouho nezapomeneme. Po snídani, připravené s láskou vedoucí Jitkou za pomoci ostatních jsme poté uklidili areál, zahráli si pár her, doplnili pitný režim a vyrazili na cca 500 metrů vzdálenou louku s rybníčkem nad obcí Havraníky, kde na nás již čekala pracovnice Městských lesů Znojmo. Ne proto, aby nám vynadala, že se v lese chováme hlučně (což při takovém množství zvídavých dětí občas ano), ale proto, aby nám poutavým způsobem povyprávěla spoustu informací o rostlinkách a zvířátkách, které rostou nebo žijí v lese. Velký zájem vzbudily zejména skutečné bobky od srnky a králíka, ukázka peří, vypreparované lebky srnce, jelena, horní čelist divokého prasete, kožešina lišky i divokého prasete, odlitky stop – vše bylo opravdové a kdo chtěl si mohl na vše sáhnout. Po skončení povídání o lese jsme se přesunuli zpět do zázemí našeho ubytování, kde proběhla bohatá svačinka, děti si odskočily, doplnily tekutiny a vyjeli jsme vinicemi nad Šatovem na dětské hřiště u Chvalovic. Až se děti vydováděly, přejeli jsme do obce k požární zbrojnici, kde nám místní hasiči předvedli zánovní hasící auta značek Mercedes a Scania a zájemci si mohli na cisternu, která pojme 9.000 litrů vody a 560 litrů hasící pěny, po žebříku v zadní části vozu i vylézt. Podle teploměru bylo v tu chvíli 37oC, takže jsme byli všichni rádi, že na oběd do restaurace La Porte na kraji Dyjákoviček to bylo coby kamenem dohodil. Zelná polévka s klobásou a přírodní plátek s bramborem a zeleninou sice do dětí tentokrát nepadaly jako do studny, zejména u té zeleniny to chvílemi vypadalo, že vedeme nikoli skupinu cyklistů, ale zeleninových alergiků, nakonec se s tím všichni statečně poprali, zalili džusem a po společné fotografii před restaurací jsme všichni pokračovali na osvědčené koupaliště ve Vrbovci. Voda 25oC, vzduch 29oC, voda čistá, skluzavka v provozu, trávník posekaný, zábradlí nově natřeno, otevřené okénko s občerstvením, mladý pohledný plavčík, a dokonce několik místních dívek – k dokonalosti už chyběl jen meloun, který jsme dětem nakrájeli a ve snaze zajistit něco neobvyklého pořídili meloun žlutý. Musíme ale přiznat, že lépe vypadal, jak chutnal – příště zůstaneme u červené klasiky. Děti se párkrát vykoupaly, občerstvily, a protože čas nejde zastavit, museli jsme se všichni převléct zpět do cyklistického a vyrazit k domovu. Jak už je v letošním létě zvykem, na předpověď počasí se dá spolehnout maximálně tak 30 minut dopředu, garance celodenního slunečného dne je z říše snů a kouzel. Ani dnešek tedy nebyl s deštěm výjimkou a po cestě zpět jsme lehce zmokli. Nejsme ale z cukru, takže jsme zdárně dorazili kolem avizované 17. hodiny na místo srazu a po dvou dnech předali po cca 25 km děti rodičům. 

 
DEN 5 - 3. 7. 2020
 

Poslední den… a počasí opět nezklamalo – od rána pršelo, ale díky několika meteorologickým předpovědím, ze kterých jsme udělali průměr, jsme v 8:00 ráno rozhodli, že není třeba nic rušit, vytvářet paniku, vyhlašovat nouzový stav nebo cokoli jiného a v 9:00 se zkrátka jede. Ještě na srazu se všichni mačkali i s koly pod altánkem z roku MDCCCXXXVI, ale déšť postupně přestával a nic nebránilo zahájení již poněkolikáté změněných aktivit. Všichni jsme se přesunuli do našeho cyklistického infocentra, kde jsme děti rozdělili. Nikoli nožem a sekerou, ale do skupinek tak, aby se vystřídali na 4 stanovištích – sekce dopravní, kde jsme se věnovali bezpečnosti silničního provozu a znalosti pravidel, stanoviště malých šlapacích kárek, malování na šlapacím kole a stanoviště větších šlapacích kárek. Úderem desáté hodiny jsme tento program přerušili, protože přesně na čas přijel znojemský elektroautobus „Znojmáček“, ve kterém jsme se vydali na okružní jízdu městem. Výklad řidiče a jednatele společnosti REMO agency Lukáše Davida v jedné osobě byl přizpůsoben dětskému osazentstvu, takže povídání o historii bylo minimum, zato nám celou cestu vyhrávaly dětské písničky. Od řeky nahoru jsme na rozdíl od turistického vláčku museli serpentinami po ulici Dyjská, protože elektromobilita je sice pěkná, ale zatím za klasickými benzínovými nebo naftovými motory ve všem pokulhává a ulici Napajedla, známou spíše pod názvem Trenperk, by tento elektrický krasavec nedal, přestože nevezl dospělé, ale děti.  U Mikulášského kostela jsme zastavili u nově otevřené výrobny palačinek a dětských limonád (bývalá čajovna), kde všechny děti dostaly sladkou svačinku v podobě banánu se šlehačkou, politou čokoládou a domácí limonádu. Potom jsme zajeli na konec ulice Přemyslovců, kde je nejenom jeden ze vstupů do Gránického údolí, ale také jedno z mála míst, kde si mohou děti ve městě odskočit…. v cestě zpět do infocentra nemohl chybět průjezd Mariánským náměstím, které jsme pro velký úspěch obkroužili za vydatného potlesku pasažérů celkem 3 x. Po návratu jsme pokračovali v soutěžích, ježdění na šlapacích kárkách a vytváření kreseb na šlapacím kole. Přiblížil se čas oběda, tak jsme podél řeky přejeli do penzionu Eden na kraji Nového Šaldorfa, kde byla připravena bramborová polévka a nudle s (mákem, perníkem, cukrem a máslem). Každý si mohl vybrat, jakou kombinaci zvolí a našlo se i pár jedinců, kteří si šli přidat. A protože počasí mezitím dostalo konečně rozum a venku se objevilo sluníčko, tak jak to má v létě o prázdninách být, vydali jsme se směrem koupaliště Louka. Ti mladší napřímo, ti starší to vzali oklikou přes Nový Šaldorf a Sedlešovice směrem ke znojemské přehradě a po druhé straně řeky zpátky tak, abychom se přesně ve 14:00 hodin sešli u vstupu na koupaliště. Při našem příchodu hlásila světelná tabule shodně 25OC voda i vzduch a celých 30 návštěvníků. Jakmile jsme vstoupili dovnitř, počet návštěvníků se zdvojnásobil a už tam nebylo k hnutí 😊. Všichni se dosyta vykoupali, zajezdili na tobogánech, snědli odpolední svačinku a chvilku po 16:00 hodině jsme vyhlásili poslední soutěž o nejmenší ručník. Tu by bezesporu vyhrál jeden ze dvou přítomných Adamů, potenciální vítěz však musel hned po koupání na jinou akci a nebyl tak přítomen ani korunování nového krále nejmenšího ručníku, ani slavnostního ukončení tábora – jak jinak než opět se „šampaňským“. Takže podtrženo a sečteno, za celou dobu žádný vážný úraz, u dětí žádný defekt, nikoho jsme nikde nezapomněli a trošku nám to kazilo jen to počasí…takže buď ještě letos na konci prázdnin na II. turnusu příměstského cyklotábora nebo příští rok se na vás budě těšit tým všehoschopných organizátorů a bláznů, kteří vedou tábor v době své dovolené a odměnou jsou nám spokojené děti. 

 

FOTO - odkazy
 
 
 
 
 
 
 
 

| Autor: Luděk Jelínek | Vydáno dne 28. 06. 2020 | 637 přečtení | Počet komentářů: 0 | Přidat komentář | Informační e-mailVytisknout článek
Vyhledávání
Vyhledat text

Tento web site byl vytvořen prostřednictvím phpRS - redakčního systému napsaného v PHP jazyce. Na této stránce použité názvy programových produktů, firem apod. mohou být ochrannými známkami nebo registrovanými ochrannými známkami příslušných vlastníků.

Web site powered by phpRS PHP Scripting Language MySQL Apache Web Server