Detaily k přihlášení na I. a II. turnus tábora ZDE
Reportáž z jednotlivých dní + fotky z průběhu tábora 
....po rozkliknutí článku
Středa 5. 7. 2023
Přípravy na tábor jsou v plném proudu, kromě plánování programu na jednotlivé dny, míst, kde bude skupinka 30 lidí jíst nebo kde se můžeme vykoupat, to máme letos pestřejší o to, že díky deštivému jaru mají letos kopřivy, bodláky a různé keře a rostlinky podél terénních cestiček ne 0,5 metru jako obvykle, ale blíží se spíše trojnásobné výšce. Pro větrem ošlehané a otrlé dospěláky, jezdící na kole celoročně to není zase takový problém, ale malým účastníkům by to vadit mohlo – a po silnici přece jezdit nebudeme. Proto jsme se vydali ve dvou lidech s příslušným nářadím mezi starou Suchohrdelskou ulici a sklepní uličku v Dobšicích, kudy vede krásná, ale letos hrozně zarostlá cestička, kterou často s příměstským táborem využíváme buď při ranním odjezdu z města nebo při návratu….no a už to tam vypadá celkem k světu..... FOTO Takže na pondělí vše připraveno!
Pondělí 10. 7. - reportáž z prvního dne + FOTO
A máme tady po roce znovu cyklistický tábor, první den je vždy takový poznávací a nejinak tomu bylo i dnes. Úderem deváté se všichni sešli na místě u bývalé Nové lékárny, děti byly předány do rukou vedoucích a instruktorů a mohlo se začít. Podle předpovědi nás čekal slunečný den s teplotou 38oC a možnými bouřkami…nejprve jsme vyrazili severním směrem navštívit záchranáře. Tam jsme se rozdělili na dvě skupinky, a zatímco jedna vyrazila na prohlídku sanitek s odborným výkladem, tak ta druhá probírala základy zdravovědy ve stínu na nedalekém trávníku. Věděli jste, že ve Znojmě, druhém největším městě jihomoravského kraje, slouží na záchranné službě pouze 1 lékař? A tento „luxus“ si může Znojmo ve třísměnném provozu dovolit jen díky zrušení záchranné služby v Hrušovanech nad Jevišovkou, lékaři zkrátka nejsou….tak se nám hlavně nesmí nic stát. Výklad nám zpestřila jedna dívenka – aby dobře viděla, stála na hraně zadních otevřených dveří, které jsou ve výšce zhruba 1 metru a pravděpodobně z důvodu vysokých teplot a vzduchu, který v garážích záchranky příliš neproudil, omdlela a začala se sunout k zemi. Toho si naštěstí včas všimla vedoucí Jitka, která ji zachytila, uložili jsme ji do vodorovné polohy, zvedly nohy a udělali vše, co je v takové situaci potřeba. Těžko by se nám vysvětlovalo rodičům, že na kole bylo všechno v pohodě, ale dítě se nám zranilo při pádu ze sanitky 😊. Vyzkoušeli jsme i přepravu nemocného na schodišťovém vozíku a nakonec vše dobře dopadlo, skupinky se navzájem prostřídaly, posvačily a přesunuly se o pár desítek metrů dál k hasičům, kteří se zrovna vrátili ze dvou výjezdů. Jeden byl do Božic, kde se po ránu srazil osobní vlak s nákladním autem převážející bagr a druhý výjezd byl k transportu nadměrně obézní osoby k lékařskému vyšetření. Hasiči nám také ukázali techniku, vybavení, sjezd po tyči – děti si naopak mohli vyzkoušet lezení směrem nahoru, podívali jsme se i na jejich cvičnou výškovou věž, která je v současné době při zavřené radniční věži nejvyšším vyhlídkovým místem ve Znojmě a děti postupně několikrát uhasili „hořící“ hájovnu a hospodu. Děti se u hašení navzájem občas i postříkali, ale v tom tropickém dni to vůbec nevadilo. Hasiči nám také udělali společnou fotku (abychom na ni byli opravdu všichni) a ještě nám řekli, že požáry, kvůli kterým původně hasiči vznikli, tvoří méně jak 15% jejich výjezdů…
A přiblížil se čas oběda, takže jsme obě skupinky (menších a větších cyklistů) vyrazili každý jinou cestou směr Restaurace Na Selské v Dobšicích, kde nás nejprve čekaly džbánky s domácí šťávou a chlazenou vodou. Nápoj v dětech mizel rychlostí světla, až měla paní majitelka obavu, jestli to někam nelijí. Lili, ale do sebe! Potom už přišel na řadu oběd kuře s rýží a potom nějaká zmrzlina nebo nanuk. S plnými bříšky jsme se přesunuli necelý kilometr po cyklostezce k nedalekému brodu, kde si většina osvěžila nohy alespoň po kolena (víc vody tam nebylo). Proplulo mezi námi pár vodáků – jedny dokonce pronásledovala labuť (naštěstí jen nafukovací) a po ochlazení jsme se přesunuli zpět na cyklostezku, kde mezitím pro děti byla připravena jízda zručnosti s měřením času. Chtěli jsme to pojmout jako jízdu na dvě kola s tím, že se bude každému počítat ten lepší čas. Docela férová a motivující pravidla, kdyby nám do toho „nehodilo vidle“ počasí. Kde se vzal, tu se vzal, obrovský vítr a černé mraky – rychle jsme vše sbalili a vydali se zpět směr Dobšice najít rychle přístřeší pro více jak 30 cyklistů. S přibývajícími kapkami a nápadech, kam se rychle schovat, jsme nakonec zamířili zpět do restaurace, kde jsme byli na obědě a bylo to za sekundu 12. Jen jsme za sebou zavřeli dveře, spustil se obrovský liják, začaly hromy, blesky a ještě zesílil vítr. Jeden z účastníků dostal panickou hrůzu z bouřky, takže opět zafungovala vedoucí Jitka, která ho utišila, ukázala mu předpověď a ujistila ho, že jsme v bezpečí a že to brzo skončí. A v tom vypadl proud :-) Kolem místa našeho úkrytu během chvíle tekla po silnici celkem slušná řeka a kousek od místa, kudy jsme se jeli schovat, se zřítil obrovský starý strom, který zatarasil cestu. Však jsme si ho taky po skončení bouřky jeli vyfotit. No a protože vysvitlo sluníčko a přiblížil se čas návratu, vydali jsme se cyklostezkou z Dobšic na Vídeňskou a potom znojemskými parky na místo srazu, kde už čekaly maminky, tatínci, babičky, dědečci..a všichni se divili, jak to, že nejsme mokří? No moc nechybělo..
Takže dnes necelých 20 km na rozjezd, zítra plavky, ať se ve Vrbovci nemusí koupat nahatí 😊
Úterý 11. 7. - reportáž z druhého dne + FOTO
Druhý den – od rána sluníčko a vysoké teploty – ideální počasí na koupání, to máme v plánu ale až po obědě, takže nejprve prezenčka, zda někdo nechybí a vyrážíme. Dnešní program byl hodně časově napnutý, ale nakonec jsme ho stihli kompletně celý. Takže nejdříve směr Pražská do areálu Policie ČR, kde se nás po prolustrování na bráně ujali dva dopravní policisté (ono jich víc v době dovolených v práci ani nebylo) a jejich světlemodrá služební Škoda Octavia (1BI-8402), vybavená potřebným měřícím systémem pro odchyt pirátů silnic. Řekli nám vše potřebné o povinné výbavě kola, pochválili nám reflexní vesty a helmy a potom všem na jediném rovném úseku v areálu pomocí laserového radaru změřili rychlost. Ti malí většinou nepřekročili rychlost 20 km/h a to i přesto, že frekvence jejich šlapání připomínala šicí stroj 😊, ti starší byli o poznání rychlejší – rekord 37 km/h dosáhl Vojta a potom samozřejmě praktikant Tomáš, ten se ale nepočítá….
Potom jsme se krátkým přejezdem posunuli k rybníku Hnědka kousek za znojemskou vinotékou. Ony jsou po odbočení z Pražské doprava za železničním mostkem vlastně vinotéky dvě, ale pouze v jedné prodávají skutečně víno 😊. U Hnědky už na nás čekal ostřílený rybář Lumír, který dětem ukázal, jak se zakrmuje, váže návnada a ti, kteří chtěli si mohli i nahodit. Některým se podařilo něco i ulovit, ale byly to všechno malé kousky pod míru, tak se dostaly po vyfocení opět zpátky do vody. Také se nám ukázaly 2 nutrie a protože čas neúprosně utíkal, vyrazili ti menší s asi 15 minutovým náskokem po cyklostezce městem směrem na jih. Ti starší to vzali sjezdem od „Aralky“ kolem plotu znojemské vodárny dolů do Gránic a po projetí celého údolí pokračovali nad Nový Šaldorf kolem polního letiště. Kousek za ním jsme předjeli naši druhou skupinku a pokračovali směr Kinderwelt, kde nás nejprve od 11:30 čekaly zábavné atrakce (každý dostal sáček s tokeny) a ve 12:30 už jsme byli v prvním patře Merlinova světa na obědě. Dětem tentokrát chutnal, protože co není zdravé, je většinou dobré a Cheesburger s Coca-colou patří přesně do té kategorie jídel a nápojů. Potom vyčůrat, doplnit bidony, přepočítat a zkontrolovat děti (aby se mezi nás nepřimíchaly nějaké cizí – počty by nám sice seděly, ale kdo by chtěl mít doma místo svého dítěte malého rakušáka s tureckým přízvukem 😊) No a když všechno sedí, hurá znovu na kola, abychom se přesunuli na hlavní odpolední aktivitu – koupaliště ve Vrbovci. Vzduch měl 33oC a křišťálově čistá voda 27oC. Většinou zde býváme téměř sami, dnes tu ale bylo docela živo, protože chvíli před námi přijel na kolech plavecký tábor, který měl podobně jako my přes 30 účastníků. No nic, místní přišli o klid, ale nám se tam líbilo…trojí koupání, bohatá ovocná svačinka, kterou s Čestmírem připravily vedoucí Jitka a Marcela, míčové hry, pro zájemce i práce s buzolou a mapou a také možnost zakoupení nanuka byly dokonalým zakončením odpoledne. Potom už následoval přesun do cíle, kdy byli 3 nejmladší účastníci svezeni do Znojma klubovým autem a těsně před 17:00 hod. jsme přijeli na Komenského náměstí – celkem 37 km v celkem úmorném teple.
Zítra bude odpočinkovější den, abychom se do toho mohli ve čtvrtek znovu pořádně opřít, takže plavky a dobrou náladu sebou – v 9:00 ráno se uvidíme.
Středa 12. 7. - reportáž ze třetího dne + FOTO
Středa–v poledne se bude lámat pracovní týden, tak pozor ať nás to nepřekvapí… den nás opět přivítal sluníčkem a teplotami atakujícími třicítku. Dnešní den byl naplánován jako volnější, a tak jsme nejprve v plném složení (malí + velcí dohromady) absolvovali přesun do Kovošrotu na ulici Uhelná. Dříve to byly uhelné sklady, ale s příchodem ekologického způsobu vytápění zbyly v areálu 3 „hromádky“ uhlí a zbytek má v pronájmu největší kovošrot na Znojemsku, který za měsíc zpracuje cca 1000 tun železného odpadu, ale v republice patří k těm menším. Dostali jsme zákaz focení, takže bude jen závěrečná společná fotka + vážení všech na váze. Železný odpad dodávají hlavně do Třineckých železáren a někam do Itálie, areál hlídá železný maskot „Arnie“ a ve výrobě je také železný anděl (oba jsou ve fotogalerii). Nakonec dostali děti pitíčka s logem kovošrotu v hliníkové fólii. Někteří měli obavu, zda se propracovaný marketing firmy nedostal i do obsahu balení, ale kousky železa v nápoji nikdo nenašel 😊. Poté jsme se přesunuli do Autocentra Psota, kde nás provedli opravnou kamionů, prohlédli jsme se kabinu kamionu, který se právě vrátil ze zahraničí (a v době psaní článku už zase vyrážel na cesty) – řidič měl v kabině neuvěřitelný pořádek a čisto, děti mohli nahlédnout pouze ze schůdků, protože sám řidič se do kabiny přezouvá 😊. Kluky zaujaly technické informace – plný kamion váží 40 tun, pohání ho motor o výkonu 460 koňských sil s automatickou 18stupňovou převodovkou a spolyká podle členitosti silnice 22 – 28 l/100 km a aby na sebe vydělal, musí každý den ujet v průměru 1000 km. Děti si vyzkoušely i pobyt v návěsu stojícím na sluníčku a na chvíli tak okusili pocity imigrantů, kteří tímto způsobem občas cestují napříč Evropou. Nakonec jsme na místním voňavém WC doplnili bidony, snědli svačinku (tu už mimo WC) a vyrazili … každý jinam, respektive ti mladší směr cyklistické infocentrum u Louckého kláštera, kde je čekala spousta her a šlapací kárky, zatímco ti starší vyrazili přes Dobšice podél řeky směr Dyje, aby se přes Načeratický kopec vrátili také do Cyklistického info centa, kde nás v půl jedné čekal oběd. Smažený kuřecí řízek s bramborem a limonáda do dětí opět napadaly jako do bezedné studny, na závěr padlo i pár nanuků a následoval odpolední program.
Menší s většími se postupně vystřídali na řece Dyji na 2 kánoích a raftu. K dispozici byl sice omezený prostor mezi dvěma splavy, které dělí cca 500 metrů, ale na zážitek z plavby po „divoké“ řece to stačilo. Někteří se po vystoupení i vykoupali a objevili a odchytili jsme i hada – pracovně jsme ho nazvali škrtič Dyjský, ale byla to pravděpodobně pouze vyděšená užovka. Po převlečení a snězení odpolední svačinky ještě následovalo pár her a protože čas se nachýlil, vyrazili jsme do cíle. Mladší zvolili tentokrát alternativu v podobě cesty podél řeky, vyšlapání/vytlačení Tremperku a dojezd na Komenského náměstí – díky tomu byli v cíli výjimečně o něco dříve jako ti starší, kteří projeli Gránickým údolím až k tunýlku pod tratí na úrovni Cínové hory a přes zahrádky na Pražské se vrátili na místo srazu od severu (tedy z kopce). Při návratu se objevil první defekt tohoto týdne (prázdné přední kolo), malý cyklista byl tak naložen do auta a oprava byla dokončena až v místě cíle, druhým – závažnějším problémem, bylo ulomení patky na kole praktikanta Jirky (patka je taková hliníková součástka, která se při extrémním mechanickém namáhání přehazovačky (např. zpříčený klacek) ulomí a ochrání tak daleko dražší přehazovačku). Tento náhradní díl však většinou nikdo nevozí sebou a nemá ho ani doma, takže zítra bude muset jet Jirka na náhradním kole. Odpočinkový den znamenal pro starší 30 km a pro mladší kilometrů 11.
Pokud nám to programu nezasáhne počasí, zítra ráno vyrážíme směr Těšetice (kde bude oběd) a Bantice (kde bude koupání).
Čtvrtek 13. 7. - reportáž ze čtvrtého dne + FOTO
Čtvrtek měl být podle předpovědi počasí s deštěm do ranních 9:00 hod, potom polojasný s občasným deštěm, ale předpověď naštěstí vůbec nevyšla. Hned na srazu jsme řešili 1 defekt zadního kola a jedno vypuštěné kolo, které způsobil ohnutý vnitřek ventilku, který se choval tak, že jakmile se k němu přiblížila pumpička, vypustil i ten zbytek vzduchu, který v duši zbyl. Ventilek se podařilo částečně srovnat a dofoukat – hurá, můžeme vyrazit! Ne nadlouho – ještě před čerstvě zavřenými městskými lázněmi jednomu z praktikantů upadla levá klika i s pedálem – a s jedním pedálem se jede opravdu špatně (s jedním praktikantem taky :-) Takže nasadit, dotáhnout a můžeme konečně vyrazit. Přejezd lávky k Nové nemocnici a průjezd Městského lesíku směrem za židovský hřbitov k bývalé kaolince jsme jeli obě skupinky stejnou trasu, ta se však na úrovni staré kaolinky rozdělila. Ti mladší vyrazili směrem k meteorologické stanici v Kuchařovicích, kde je čekala prohlídka měřících přístrojů, různých teploměrů a ve vnitřních prostorách také pár rekvizit Járy Cimrmana. Po prohlídce následovala svačinka a poté přesun lesem do Těšetic. Ti starší se vydali místy, kde byste na mapách marně hledali cestu, projeli jsme kolem dalších dvou kaolinek a vinohradem jsme se dostali na okraj obce Únanov, kde jsme zastavili na pěkném workoutovém hřišti, které mohou znojemští stejně jako spoustu dalších věcí těm únanovským jen závidět. Zakončili jsme svačinkou, doplnili vodu a vydali se lesní cestou také směr Těšetice. Po cestě jsme navštívili studánku Járy Cimrmana a nedaleko Tvořihráze na chvíli zastavili u archeologických vykopávek, kterým se v této lokalitě věnují studenti 1. ročníku archeologické fakulty Masarykovy univerzity Brno. Právě tam pomocí lopat, speciálních nástrojů a štětečků odkrývali základy domu z 5. tisíciletí před naším letopočtem, takže aby to děti pochopily, řekli jsme jim, že je to takový 7.000 let starý domek :-) , dnes částečně zapuštěný do země, protože v době svého vzniku byl okolní povrch zhruba o 1 metr níže. Na 12:30 jsme měli v jídelně v Těšeticích připravený oběd, starší před tím ještě stihli vyzkoušet místní hřiště, ti menší dojeli přímo ve chvíli, kdy se začala servírovat špenátová polévka. Následoval bramborák s kuřecím masem, zeleninový salát a nakonec šťáva. Tentokrát jsme trefili jídlo, které dětem skutečně chutnalo a některé vracely pouze zeleninový salát. Po loňské brokolicové polévce a čočce to byl tentokrát chuťově i kvalitativně doslova skok.
Z oběda jsme to měli necelé 2 km polní cestou na bio koupaliště v Banticích. Bio proto, že se zde voda čistí přirozeným způsobem přes rákos a specializované rostlinky, není sice tak křišťálově čistá jako na jiných koupalištích, ale na vykoupání a dovádění dětí bohatě stačí. Několikrát jsme se tak vykoupali, zahráli pár her, zakoupili nějaký ten nanuk a snědli i připravenou ovocno – zeleninovou svačinku. Při návratu kolem těšetického golfového hřiště a přes Purkrábku jsme řešili další defekt a u meteorologické stanice v Kuchařovicích byly dvě nejslabší holčičky + jeden klučina s čerstvým defektem zadního kola z těch starších naloženi a zbytek cesty dojeli autem. Celkem 36 km, ti menší o kousek méně a zítra nás čeká poslední den, podle předpovědi zalitý sluníčkem, takže odpoledne bude zase koupačka.
Pátek 14. 7. - reportáž z pátého dne + FOTO
Poslední den nás přivítal krásným sluníčkem a letními teplotami … a tak to zůstalo až do konce, mohli jsme tak pokračovat podle naplánovaného programu. Ráno jsme se odebrali jižním směrem, společně jsme projeli městem, kolem řeky Dyje a na začátku Nového Šaldorfa jsme se rozdělili. Menší jeli přímou cestou kolem polního letiště na naší dnešní první zastávku, starší to vzali menší oklikou tak, abychom se v 10:00 hodin sešli u pěchotního bunkru Zatáčka, který se nachází nedaleko Chvalovic. Děti si vše prohlédly a skvělé bylo, že si mohli i sáhnout (což se v běžném muzeu nesmí). Tady to však provozuje parta nadšenců a prohlídka vnitřního vybavení bunkru je pro všechny opravdový zážitek. Ve spodním patře nám ukázali i studnu, která má 12 metrů a jsou v ni 2 metry vody. Ti kdo chtěli, si mohli vyzkoušet i polní postele s vojenskými nafukovacími matracemi a vzít si do ruky maketu granátu. Ještě před svačinkou si každý vystřelil z vojenské pušky vzor 24. Jednomu z účastníků také přestala po cestě k bunkru řadit přehazovačka, respektive stal se z ní automat, který však řadil kdy chtěl a jak chtěl a s tím by se dál jelo opravdu špatně. Naštěstí měl doma tatínka, který se musel s autem doslova "prokousat" ucpaným městem, dovezl náhradní kolo a jelo se dál. Další zastávka bylo dětské hřiště ve Chvalovicích. Krásný prostor s prolézačkami, letos rozšířenou pumptrackovou tratí a pro některé byly důležité i otevřené záchody 😊
Přiblížilo se 12:30, tedy čas dnešního oběda, tak jsme nasedli na ty naše hliníkové a karbonové „šemíky“, nasadili čelenky, rukavice a přilby a vyrazili kolem pole s technickým konopím směr Hotel La Porte na kraji Dyjákoviček, kde nás čekal kuřecí vývar a špagety ve dvojím provedení – s masovou směsí nebo s kečupem a sýrem…vlastně byla ještě jedna varianta – pouze špagety (tuto chuťově nejbohatší verzi si ale zvolili pouze dvě holčičky). Po obědě následoval cca 2 km přesun do obce Vrbovec. Na kraji obce jsme zastavili, abychom se zvěčnili u cedule „Tudy jednou možná prošel Jára Cimrman“ a završili tak výstavu Cimrmanových vynálezů, kterou jsme navštívili předchozí den v meteostanici v Kuchařovicích a návštěvu Cimrmanovy studánky v lese mezi Kuchařovicemi, Únanovem a Tvořihrází. Tento český velikán si zkrátka naši pozornost zaslouží. A od focení už to bylo, co by kamenem dohodil na koupaliště, které jsme tento týden navštívili již podruhé. Opět krásně čistá a teplá voda a pouze pár místních, takže jsme tam byli skoro sami. Několikrát jsme se vykoupali, snědli odpolední sváču a protože čas utíká i tehdy, když se to nehodí, museli jsme se osušit, převléct a vyrazit do cíle. 3 nejslabší účastníci byli z koupaliště odvezeni autem, ti menší vyjeli s cca 15minutovým náskokem a tak moc se snažili, aby je ti starší nedojeli, že se jim to nakonec povedlo! V 16:02 jsme se všichni sešli v místě oficiálního ukončení cyklotábora, které bylo tentokrát v Beach kempu u Louckého kláštera, kde provozujeme od letošního jara naše klubové infocentrum a půjčovnu kol, elektrokol a koloběžek. Vyhlášení proběhlo za hojné účasti rodinných příslušníků – chvílemi to vypadalo, že se tam rozdává něco zadarmo 😊, nakonec dostal každý z účastníků pamětní list, medaili a spoustu dalších věcí. Dnes celkem 31 km, mladší opět o něco méně. Takže s některými v srpnu a s ostatními třeba zase za rok….
